pátek 4. dubna 2014

Zasvěcená ďáblovi | 3. kapitola

Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidávala kapitoly, ale stejně to podle mě nemá smysl, když to nikdo nečte. Uvidíme, jestli budou komentáře, tak budu pokračovat.
3. kapitola
Amy

"Ty hajzle!" ječela jsem na něj. A mnohem sprostší slova. Jak to mohl udělat? Nejdřív na mě hledí, jako bych byla bůhví kdo, pak se objeví s tím, že mi chce zachránit život před vlakem, a Aleka tam v klidu nechá.
"Můžem - AU! - můžeme si promluvit v soukromí?" vysoukal ze sebe, když jsem ho silně praštila do tváře. Zamrkal, obrátil oči v sloup a pak je zavřel.
Ztuhla jsem a zatřásla jím. "Ehm..." Nevěděla jsem, jak se jmenuje. "Ehm, ďáble. Dělej, vstávej!"
"Tys ho zabila," vykoktal ze sebe Adam.
"Ne, nezabila jsem ho," zamračila jsem se a kopla do něj trochu silněji. "No tak! Jestli tady zůstaneš ležet, budu mít problém! Nedělej mi to naschvál. Stejně máme stejnýho šéfa, tak nevím, co řešíš."
Na to se ďáblovy oči pohnuly a mrkly na mě. Chvíli jsme na sebe jen takhle zírali a já mu pak vlepila pořádnou facku.
"Au!" vyjekl a mnul si tvář. "Proč jsi to udělala?"
"Moc dobře víš proč," sykla jsem a podívala se na Adama. Nechápající oči se mu ihned změnily na kroužící červené skvrny a přikázala jsem: "Padej pryč, ať tě tu nevidím."
"Jasně," zamumlal jako robot a vypotácel se pryč z restaurace. Nikdo nebyl v dohledu, ale i tak jsem kolem nás udělala speciální bariéru, která nás činila neviditelnými.
"Takže jsem měl pravdu," ozval se za mnou ďábel. "Jsi padlý anděl."
Otočila jsem se. "Jsi si jistý?"
"Právě jsi ho zhypnotizovala - ne zrovna dobrým skutkem. Kdybys byla anděl, tak neuděláš zlý skutek, ani nevyčaruješ to okolo." Efektivně zamával rukou. "A pak jsi prohlásila, že máme stejnýho šéfa. Což znamená, že jsi mě poznala, takže jsi anděl, a protože jsi řekla to se šéfem, tak jsi padlý anděl." Pokrčil rameny. "Bude ti to takhle stačit?"
"Naprosto," štěkla jsem a přistoupila k němu. Odmítal vstát, tak jsem se k němu sklonila. "Podívej se. Já se nestala padlou jen tak pro nic za nic, a už vůbec jsem se jen tak lehce nevzdala svých povinností. Utekla jsem, chápeš? Jestli mě teď napráskáš, schytáš si to. I ode mě. Mám větší moc, než si myslíš."
Odkašlal si. "Ehm ehm."
"No co je?" vykřikla jsem. Vážně mě vytáčel. On vypadal tak moc v klidu, až jsem já ve stejném stavu nebyla.

Otočila jsem se, protože se neustále díval za moje záda. Pak jsem lehce zpanikařila, andělská naivita mi prostě zůstala v krvi.
Za mou bariérou stála dívka s brýlemi a černými copánky. Vedle ní kluk podobného vzhledu, samozřejmě bez cůpků. Oba se na nás zamračeně dívali, a pak kluk luskl prsty a bariéra se rozpadla.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥