neděle 3. ledna 2016

Recenze: Líbali jsme se | Boříme mýty

Líbali jsme sePočet stran: 191
Série: ---
Překlad: Kateřina Ešnerová
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Two Boys Kissing
Hodnocení Goodreads: 4.10 (z 16 858 hodnocení)
Anotace:
Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.
Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.

David Levithan je autorem mnoha oceňovaných románů. Českým čtenářům je známý především svým románem Den co den. Dále pak knihami Nick a Norah: až do ochraptění a Dash & Lily – Kniha přání, které napsal společně s Rachel Cohnovou. 

LGBT pomalu přestává být v literatuře tabu. David Levithan je sám proslulý svým stylem a přesně touto tematikou, jíž se už dlouho věnuje. Jaká byla moje druhá zkouška s jeho spisovatelským umem?

Od autora už mám za sebou Den co den a ten mě trochu zklamal. Ale aspoň jsem věděla, co od něj čekat - a stejně mě předčil. Stejně ukázal, že dokáže být jiný. A perlil moudra jako Green.

Buďte víc než prach.


Hned na začátek pojďme zatleskat překladatelce. Tak otřesný překlad jsem ještě nikde neviděla.
Že v celé knize nenajdeme ani jedno jsme, jdeš nebo vždyť (samé sme, deš a dyť), to bych pochopila. Konec konců, jak jinak chcete vyjádřit slang? Jenže ignor čárek tu moc nepomůže. Byly tam, kde být nemají, a jinde jsem je postrádala. Co se pravopisu týče... mužský a ženský rod, říká nám to něco? T knížka je hotový guláš i/y. Dobrou chuť. 
Překlepy jako chybějící písmenka a přebytečné uvozovky samozřejmě brát nemůžu, to se prostě stane, ale i těch tam bylo tisíc. Dělal té knize někdo vůbec korekturu? Totálně to kazí dojem z knihy!

Ale jinak byla kniha VÝBORNÁ.

Dostáváme se do života několika mladých mužů, spíše ještě kluků, kteří hodlají světu dokázat, že se není za co stydět. Harry a Craig to vzali teda pořádně a hodlají překonat rekord v líbání, na trávníku před střední školou. Pak jsou tu ale ti, kteří si své tajemství pořád tak trošičku střeží a odhalují se po kouskách, Cooper, Tariq, Avery a Ryan.
Té změti postav se nelekejte. Hned se v nich vyznáte a budete se na jejich části těšit. Dá se v tom vyznat - když jsem četla některé recenze, docela jsem se toho bála, aby to nadměrné množství postav nějak nezničilo dojem z knihy (o to se postaralo něco jiného, že), ale vážně se není čeho bát. Každý kluk je něčím typický, i kdyby tam nebylo jméno, poznali byste, o koho se jedná.

Pasáže, které se mi četly nejlíp, byly kupodivu s Cooperem. Možná kvůli mé úchylce na špatnou psychiku? Nevím. Na konci jsem ho tedy moc ráda neměla, ale to je teď jedno. Cooper je ten typ, který se musí před rodiči skrývat, který se jim bojí říct, že je gay. A stejně tak je tu ještě jeden.
Craig. Ano, ten z toho líbacího rekordu. Toho si zamilujete a nevěřím, že ne. Jemu a Harrymu je logicky věnováno nejvíce prostoru, když se po nich ta kniha jmenuje, že, a svým způsobem jsem za to ráda. Byli skvělí. Oba.
A výstředí barvovlasáči Avery a Ryan si taky stojí za svým. Avery je zlatíčko, na Ryana jsem si teda zvykala o něco hůř, ale co...


Celým příběhem nás provází duše mrtvých homosexuálů, čili nás seznamují s veškerým dějem a ještě k tomu mají svoje komentáře. Je to jeden z těch horších stylů v téhle knize, trvalo mi dost dlouho, než jsem si na to zvykla, ale jakmile na to najedete, není cesty zpět. Ty myšlenky tam Levithan zakomponoval vážně pěkně, že mít tak po ruce svůj deník, už vypisuju. (Tu vrchní si prostě pamatuju. Prach jsi a v prach se obrátíš, že.)

Poselství téhle knihy je více než jasné. Při scénách, kdy křičeli protestanti u školy po Craigovi a Harrym, jsem si zavzpomínala na Aliancii a ten chumel kolem toho. Nechci tu dělat přednášky o tom, jací máme být, to stejně každý musí poznat sám... prostě si to přečtěte. A pak se o tom budeme bavit, jo?

Jak jste tedy pochopili, knihu výrazně doporučuju. Neměla by ve vašem read listu chybět.

4 komentáře:

  1. Moje první letošní kniha, slupla jsem ji jako malinu hned 1. 1. :)
    Jde o moje první setkání s Levithanem, takže jsem měla z jeho zvláštního stylu trochu strach, ale kupodivu mě hned chytnul. Ani psáže s mrtvými se mi nečetly špatně, nějakým divným způsobem se mi to líbilo. Do knížky jsem se fakt zamilovala, dostala mě a rozhodně se podívám na zoubek i dalším Davidovým dílům. Avery byl opravdu zlatíčko, zamilovala jsem si ho asi nejvíc :) To s Cooperem jsem měla na rozdíl od tebe trošku problém, i když mi ho bylo hrozně líto.
    A ty jo, fakt? Přiznávám se, že jsem si v knížce žádných gramatických chyb nevšimla, a to jsem na gramatiku docela pedant a strašně mě štve, když vidím v knížkách chyby, ale tentokrát jsem tam fakt žádnou nezaznamenala. Možná to bude tím, že jsem to přečetla tak rychle, že jsem ani neměla čas tam něco hledat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta kniha je vážně skvělá, s tím hodnocením si právě vůbec nejsem jistá, na jednu stranu jsem se stejně jako ty zamilovala a na druhou jsem chtěla něco jiného... :D Ale jsem ráda, že nejsem jediná :)

      Vymazat
  2. Skvělá recenze! :)
    Jak nad knihou Den co den tak i nad Líbali jsme se přemýšlím strašně dlouho.Pravda je,že mě více láká kniha Den co den,protože téma,že se každý den probudíte v jiném těle je super,ale po tvé recenzi asi zvážím,jakou si mám koupit první :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Téma knihy Den co den je opravdu super, to zpracování mě trošku mrzelo, ale s nynějším odstupem tu knihu beru jako průměr, za zkoušku stojí :)

      Vymazat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥