pátek 22. dubna 2016

Rozbor: Maryša

Název díla: Maryša (český originál)
Autoři díla: Alois a Vilém Mrštíkovi

Literární druh, žánr:
drama, tragédie, realistické drama

Jazykové prostředky:
Autoři hojně využívají slovácké nářečí jižní Moravy, do čehož sem tam vpustí i nářečí brněnské a hanácké.
Text je rozčleněn do pěti jednání (podle vzoru antického dramatu).


OBSAH:
Děj:
1. jednání (expozice) - Lízal a Vávra se dohadují o splácení dluhů a vlastních problémech, až dojdou k návrhu, že by Lízal mohl Vávrovi dát svou dceru Maryšu. Ta je ovšem zamilovaná do chudého Francka, který míří na vojnu. S Maryšou si slíbí, že na sebe počkají.
2. jednání (kolize - Maryši se do svatby nechce. Vávra je podle ní zkažený a sobecký, nechce si brát vdovce, který dle jejího názoru může za smrt své předchozí ženy. Vávra Maryše slibuje, že jí splní každé přání, a všichni ji cpou do svatby. Teta Strouhalka se snaží celou situaci ulehčit a Maryšu povzbudit, ale nedá si říct. Lízal nad svou domluvou přemýšlí, ale Lízalka chce Maryšu za každou cenu provdat. Maryše se to sice příčí, ale nakonec, aby neudělala rodině ostudu, se za Vávru provdá.
3. jednání (krize, o 2 roky později) - Francek se vrací z vojny a zjišťuje, že se Maryša vdala. V hospodě svou bolest a žal zapíjí spolu s ostatními vesničany, když do hospody přijde Maryša. Předstírá, že Francka nezná, a když už, nechce s ním prohodit ani slovo. V hospodě je také její otec Lízal, který lituje toho, že svou dceru provdal, že ví, že ji Vávra bije, ale nyní nezmůže nic. Navíc ho Vávra žaluje za všechny ty dluhy. Dalším příchozím je právě Vávra, který se pustí do hádky s Lízalem a nakonec i s Franckem, který bez ostychu oznámí, že se Maryši nevzdá jen tak lehce.
4. jednání (peripetie) - Francek dochází za Maryšou, ale té se to nelíbí. Jeho návrhem je odjet do Brna, daleko, aby mohli začít nanovo a spolu. Maryša nakonec souhlasí, že se sejdou u splavu, slyší je ovšem domácí služka Rozára a po Vávrově bičování mu vše vyklopí. Vávra vyrazí na Francka s puškou, ale zastřelit se mu ho nepovede.
5. jednání (katastrofa) - Zoufalá Maryša si už neví rady. Jako poslední východisko volí otravu Vávry - do kávy mu přimíchá jed, z této scény pochází nejslavnější dialog. Zatímco se po Vávrově smrti všichni dohadují, co se stalo, Maryša jen sedí a mlčí, čímž dá všem najevo, že za jeho smrt může ona.

Vypravěč, kompoziční prostředky:
Psáno jako scénář pro divadelní hru.

Postavy:
Maryša - dcera Lízala, později žena Vávry, zamilovaná do Francka. Pro svou lásku trpí, emoce prožívá velmi silně.

Lízal - Maryšin otec a zadlužený muž. Sedlák, typický držgrešle - teprve po majetku mu dojde, co způsobil svojí dceři za neštěstí.

Vávra - Vdovec se třemi dětmi, Vávrův dlužník, později manžel Maryši. Krutý muž, který nejdřív koná a teprve pak se dívá, co se stalo.

Lízalka - Maryšina matka, která nehledí na dceřiny tužby a chce jenom bohatství.

Francek - zamilovaný do Maryši. Zoufalý z její svatby a nevzdá se jí pro nic za nic. Hledá všechna východiska, jak jeho milé pomoct.

Rozára - služka u Vávrových, jediná postava, které Maryša aspoň okrajově důvěřuje.

Čas a prostor:
Děj je zasazen do devatenáctého století na moravskou dědinu, pravděpodobně poblíž Brna. Od třetího jednání se přesouváme o dva roky dopředu.

Hlavní myšlenka:
Člověk by se měl brát z lásky a je marné hledat štěstí v penězích. Což se odráží na Maryšině svatbě.

Speciální teorie, principy:
Ve hře se objevují věci typické pro místo, kde Maryša žije, tzn. kroje, v nichž všichni chodí, muzikanti zpívají lidové písně a tancují moravské tance. Samotná Maryša má čtenáři/divákovi ukázat, že s člověkem by nikdo manipulovat neměl, protože to stejně nemá cenu.

Citát, ukázka:
Vávra: „Od keho máš to kafe?"
Vávrová: „Od Žida."
Vávra: „Proč není ze spolku?"
Vávrová: „Měli zavříno."
Vávra: „Je nějaká ztuchlá, nebo co."

Hra byla poprvé uvedena přímo v Národním divadle, kde se názory na ni jen mísily. Maryša se stala předním dílem mezi českými dramaty.

O autorech:
Hru sepsali bratři Alois a Vilém Mrštíkovi. Oba byli prozaikové a dramatikové. Alois vystudoval pedagogiku a učil, přičemž přispíval například do Moravské orlice, Zlaté Prahy nebo Národních listů.
Jeho bratr Vilém tak skvělým studentem nebyl, studium práv nedokončil a věnoval se literatuře a publicistice. Přispíval do stejných novin jako jeho bratr a nebral si servítky. Později byl donucen přestěhovat se na Moravu, což těžce nesl, jelikož Praha pro něj byla vším. Odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem, což také využil v nejznámějším díle Maryša. Spáchal sebevraždu.
Spolu psali venkovskou prózu, snažili se zachytit vztahy mezi lidmi na vesnici, jejich nepokoje s politikou a také usilovali o větší postavení žen.


Můj subjektivní názor mimo rozbor:
Na Maryšu jsem se těšila. Vážně. Jakmile se objevila na programu divadla, neváhala jsem. A splnilo to přesně to, co jsem čekala. Toto typické české drama ve mně vzbudilo přesně ty pocity, které mělo, vyvolalo ty emoce, jež nejspíš cítila Maryša, a na moment přeneslo do devatenáctého století. Jo, vážně. Až tak to na mě působilo. Jestli je povinná četba nudná, Maryša to rozhodně vylepšila... aspoň divadelní ztvárnění. Do knihy se snad pustím co nejdřív.

Viděno na prknech ve ztvárnění Divadla různých jmen s Romanou Goščíkovou, Milanem Enčevem, Janem Szymikem a Valérií Zawadskou. A můžu vřele doporučit, stále to hrají. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥