sobota 8. července 2017

Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!

Tak jsem si říkala, že když jsou ty prázdniny, mohla bych konečně splnit všechny svoje recenzní resty. Ty dva měsíce by mi mohly stačit, že jo. A jak jsem tak projížděla seznam přečtených knih, co mi chybí recenze, zjistila jsem, že vlastně nemám co psát. Protože to všechno byla poezie. (Až na Simona Spiera, jenže to je taková láska, že ji v recenzi dostatečně ani nevyjádřím.
Pokud špehujete moje GR statusy nebo ostatně jen záložku "Knižní výzva" tady na blogu, už víte, jakému básnickému období jsem zrovna propadla. A to tak moc, že se mi z něj nedaří vyjít ven.

Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse.
Také můj svrchníček už byl jen vidinou.
Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou.
A p
řitom snil jsem jen o samé velké lásce.


No, možná se to zas tak moc ve velkém nazývat nedá, mám za sebou jen dva z prokletých básníků (a Baudelaire na mě huláká z knihovny). Ale, přiznám se, Rimbaudovi jsem propadla teda maximálně. Doteď byl mým oblíbeným poetistou jasně Mácha, ale asi změním priority.
Nu což, jak Ramba, tak Verlaina shrnu v tomhle článku.

Má bohéma (Arthur Rimbaud)

Protože narazit na něco takového v Levných knihách je prostě ráj na zemi - v Olomouci jsem si tenkrát vzala Verlaina a Baudelaira, no a když jsme byli na výletě v Brně a já uviděla tohle, ani jsem neváhala. Pár Rimbaudových básní jsem už měla za sebou z kdysi vydané sbírky Doušek jedu - ta byla mimochodem fakt skvělá díky tomu, že se sem tam vyskytoval originál a kolikrát vícero překladů, takže jsem se aspoň ujistila, že Nezval je fakt nejlepší - a těžce jsem se přemáhala, abych to nezačala číst už po cestě zpátky :D
Rimbaud má vskutku styl, podle kterého ho všude poznáte, prostě se dá najít na každém jeho dílku - a věřím, že ne každému tohle sedne, ale já se do něj právě proto zamilovala. Plamínci, to je metafora vedle metafory. (Počítám s tím, že Ada to právě přestává číst.) A znáte mě, jak moc ráda je rozebírám. Učitelé si mě u maturity asi dost užijí.

S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.


Nejvíc mě na mě asi fascinuje ta originalita - každá druhá báseň je o přírodě nebo lásce (a další lásce a další lásce), čemuž se Rimbaud samozřejmě taky nevyhýbal, ale krom nich tu jsou třeba reakce na otravného úředníka. Knihovnu. Prusko-francouzskou válku (Spáč v úvalu je rozhodně jedna z těch nejlepších). Kolikrát jsem si sama říkala, kde to nabral. Geniálním dítětem ho nenazývali pro nic za nic... a sakra mě štve, že psal jenom čtyři roky, dokážete si představit, kolik by toho bylo, kdyby nepřestal? :D

Sezona v pekle (ano, opět Rimbaud)

Nemůžu jen tak přestat, chápete to. Jednou se do někoho zamiluju a budu ho číst pořád dokola.
Na Sezonu jsem se po předchozích zkušenostech vážně těšila. A ostatně mi opět stačily první dva řádky a měla jsem jasno. Ještě více metafor! Metafory pro všechny! Fakt jsem zvědavá, až to budem v září brát ve škole. Protože nečíst Rimbauda už předtím, nejspíš bych ho zase tolik nepochopila.

Byl jsem proklet duhou.

Když už jsme u té školy - ta naše učebnice mě taky fascinuje -, Sezona je popsaná jako o něco smyslnější dílo než Iluminace. Takže jestli Iluminace jsou ještě volnější, jsem tedy pekelně zvědavá. Snad aspoň jedno z jeho děl propašuju k matuře.

Saturnské básně, Galantní slavnosti, Romance beze slov (Paul Verlaine)

Po zážitku s Rimbaudem jsem se na díla jeho milence těšila snad ještě víc. Verlaine už je tím typičtějším básníkem, co se týče přírody a lásky, a jeho básně mají hloubku. Skoro u nich cítíte tu vůni stromů a jezera, když to čtete. Verlaine nebyl o nic méně nadaný, ale stejně budu spíš zastávat Rimbauda.
A tady se dostávám k největšímu zádrhelu, jaký můžete poezii udělat - přeložit ji. Před všemi, kteří se  o to kdy pokusili, pořádně hluboko smekám, protože vyjádřit všechno, co tím chtěl básník říci, aby si to zachovalo přesně to kouzlo, jaké má mít, je snad nemožné. (Jo, číst oba zmíněné autory v originále je úplně něco jiného.) Nezval, od kterého mám všechna Rimbaudova díla, si s tím pohrál perfektně. Zato překladatel Verlaina si u mě příliš nešplhl. Nevím, podle jakého vzoru to překládal, ale rýmování podle posledních dvou písmen fakt nefunguje, většinou mi to nehrálo ani do rytmu... věčná škoda. Stalo se vám to někdy? Nejen v poezii, ale i v próze?

V chladných podzimních dnech tys ublížila mi
vášnivým pohledem vystupujícím z tmy.
To Myška princezna mi tehdy nahlodala
mé srdce bolavé, když vytrvale lhala,
a Její vznešenost mi lila v duši mou
žluknoucí olej slz, záštitu proradnou.


Vidíte, zapomněla jsem zmínit nakladatele. Obě sbírky vydal Garamond a to v tak božím vydání, že se vlezou do těch nejméně užitečných koutů knihovny a skvěle se tam vyjímají. A všechny jsou ve stejné velikosti, což je ještě lepší. Jen mě teď mrzí, že jsem si do té edice nevzala i Shakespeara. Tuším, že všechny jsou stále v Levných knihách, takže jestli vás moje emoční výlevy aspoň trochu přesvědčily, neváhejte.

Čtete poezii? (Je strašný, že když se na to někoho v okolí zeptám, jen zakoulí očima. Fakt.) A čtete francouzskou poezii? V originále? :D Kterou z básní máte nejradši? :)
(Hah, o to se s vámi ještě podělím. Teď jsem hledala obrázek Rimbauda sem do článku a první návrh na Googlu mi vyskočil Arthur Rimbaud old. Vtipné. Google zná ironii.)

2 komentáře:

  1. Já moc na poezii nejsem - protrpěla jsem ji jen v rámci povinné četby. Ale Rimbauda jsem zrovna četla, celé jeho sebrané vydání. Vcelku se mi to líbilo, některé básně byly vážně pěkné, ale ta věhlasná próza v poezii mi nic neřekla. :D Spíš mě zaujaly jeho starší básně, třeba Spáč v úvalu. :)
    http://jaderna-knihomolka.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spáč v úvalu je nejlepší ♥ Pro mě to asi bylo jedno z prvních setkání s poezií v próze a naopak můžu tvrdit, že se jí vyhýbat nebudu :D

      Vymazat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥